Pohádka

10. února 2018 v 23:25 |  Rýmovačky
Byl to den jako z pohádky,
přála jsem si, aby nikdy neskončil.
Až tak byl pro mne krátký.
Celý prozářil sluneční svit,
všude okolo byl nádherný klid.

Barvy nám před očima se míhaly,
když jsme pozorovali tu krásu.
Tehdy jsme se poprvé líbali.
Na kopci u trati jsme při tom stáli,
naše srdíčka se dohromady smáli.

Drželi se za ruce a koukali do dáli,
jak obláčky se procházely oblohou.
Oba jsem se tehdy trochu báli.
Ale už tehdy jsme jeden pro druhého byli,
takhle se mi ty vzpomínky do hlavy vryly.

Dlouhou dobu bylo mezi námi ticho,
jen v dáli zahoukal vlak nebo zasvištěl vítr,
v mém srdci však už nebylo licho.
Už nebylo samo, mělo parťáka,
srdce dalšího rozkošného darebáka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 11. února 2018 v 20:52 | Reagovat

Nějak nám nejde shoda podmětu s přísudkem :)

2 Hr•zně vážná Hr•zně vážná | Web | 11. února 2018 v 22:02 | Reagovat

[1]: Omlouvám se, občas v tom plavu. Pokusím se na tom zapracovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama