Únor 2018

Asi mi to došlo

17. února 2018 v 0:37 Rýmovačky

Občas, je to k zamyšlení,
nic špatného na tom není.
Poznat co správné či nesprávné bylo,
jak dlouho to v nás asi hnilo.
Než jsme tomu přišli na kloub.

Občas, si celkem pozdě uvědomíme své chyby,
je už blbost říkat si: "Co kdyby."
Musíme se s tím naučit žít,
to, co bylo nechat být.
Když už jsme tomu přišli na kloub.

Občas, to, co nás ovlivnilo nezměníme,
ovlivní nás to víc, než samy víme.
Uvědomíme si to až později,
cítíme se o to hrozněji.
Když pak na to přijdeme, jsme jak solný sloup.

Slova

16. února 2018 v 17:30 Rýmovačky
Jakou slova mají váhu?
Malou, velkou, střední?
Když vydají se na svoji dráhu,
k našim uším nastraženým.
Připraveným k poslechu a porozumění.

Dokáží nás svléct až na kost,
jsme před nimi tak hrozně křehcí.
Můžeme jich mít už dost,
ale oni půjdou dál k našim uším nastraženým.
Připravených k poslechu a porozumění.

Mohli jsme druhého prosit, aby přestal,
aby nic neříkal, aby mlčel.
Ale měl moc, tak nás dál trestal,
tím, že mluvil k našim uším nastraženým.
Připravených k poslechu a porozumění.

Naše uši však už nejsou nastražené,
zmizelo porozumění a připravenost k poslechu.
Jsou na chvilku k utrpení odsouzené,
jsou smutné, je jim do breku.

Když odejde a slovo s ním zmizí,
rázem je ticho.
To nám byl tak dlouho cizí.
Klid jde k našim ušim nastraženým.
Připravených k poslechu a porozumění.

Zimní pohoda

11. února 2018 v 14:08 Rýmovačky

V krbu plamínky plály,
deskovky se při tom hrály.
Celá místnost byla naplněna pohodou,
úsměvy na rtech nebyly náhodou.

Vždyť podzimní vítr odvál všechny starosti,
už přicházely jen samé radosti.

Pohádka

10. února 2018 v 23:25 Rýmovačky
Byl to den jako z pohádky,
přála jsem si, aby nikdy neskončil.
Až tak byl pro mne krátký.
Celý prozářil sluneční svit,
všude okolo byl nádherný klid.

Barvy nám před očima se míhaly,
když jsme pozorovali tu krásu.
Tehdy jsme se poprvé líbali.
Na kopci u trati jsme při tom stáli,
naše srdíčka se dohromady smáli.

Drželi se za ruce a koukali do dáli,
jak obláčky se procházely oblohou.
Oba jsem se tehdy trochu báli.
Ale už tehdy jsme jeden pro druhého byli,
takhle se mi ty vzpomínky do hlavy vryly.

Dlouhou dobu bylo mezi námi ticho,
jen v dáli zahoukal vlak nebo zasvištěl vítr,
v mém srdci však už nebylo licho.
Už nebylo samo, mělo parťáka,
srdce dalšího rozkošného darebáka.

Hrozné probuzení

4. února 2018 v 21:44 Rýmovačky
Hrozné bylo probuzení,
těžké bylo ráno.
Počasí se venku mění,
tak snad to za to stálo.

Hrozné bylo probuzení,
divné bylo poledne.
Nejdřív šlo o podezření,
mandle mi to nezvedne.

Hrozné bylo probuzení,
otřesný byl večer.
Příšerné to rozuzlení,
už nevěřím tvým řečem.

Hrozné bylo probuzení,
Těžké bylo ráno.
Můj život s tebou už ale není,
každý den děkuji, že je to tak dáno.