Leden 2018

Vzpomínka na podzim

25. ledna 2018 v 23:41 Rýmovačky
Už slyšel o tom celý les.
Pošeptal mu to snad drak z papíru?
Prý se chystá maškarní ples.
Bylo třeba sehnat oblek na míru.

Ptal se tedy slunce, větru i deště,
v jakém půjdou hávu.
Les neměl převlek ještě,
na tu velkou slávu.

Matka příroda se ještě zelenila,
do plesu zbýval jen kousíček.
Les jí poprosil aby nelenila,
náhle byl v obleku a plný barviček.

Vnitřní hlásek

21. ledna 2018 v 14:44 Rýmovačky
Mozek- ten blbec je úplně mimo.
proč vlastně srdce řve bravissimo.
Diví se, proč srdce tak buší.
Limbický systém asi už pomalu něco tuší.

Ruka si pomalu hraje s vlasy.
Párkrát zamrkaly zběsile řasy.
Pozice těla se průběžně střídá.
Začínala to být fakt velká bída.

"Hej, chovej se normálně!" mozek křičí.
Hlas neposlouchá a trapné kecy všechno ničí.
"Tak zase příště!" zasnělo v uchu.
mozek na to: " Vidíš, a je to v suchu!"

Všichni se mnou zametají

14. ledna 2018 v 22:35 Rýmovačky
Jsem obklopena samými blbci,
támhle kámoš, támhle rodina.
Všichni se tváří, jak jsou důležití,
že maj pro mě vždycky využití,
jako by moje přítomnost u nich byla povinná.

Chovají se jako slepci,
nechtějí vidět, v jejich očích je nevina.
Hrajou jak jsou zneužití,
však ono se jim rozsvítí,
že co dělají je jedna velká kravina.

Já mám ale jen jedny nervy,
nebudu jim dělat poskoka.
Jednou mi dojde trpělivost,
skončí jejich domýšlivost,
budou si stěžovat, že na ně kašlu zvysoka.

Bohužel se pro mě stanou krvežíznivými červy,
bude jim vadit, že na ně kašlu zeširoka.
Už sem jím nevyplatí jejich lstivost,
nebudou moct pochopit, že mi došla trpělivost,
že jim už nechci dělat otroka.

Absolutní nula

10. ledna 2018 v 23:34 Rýmovačky
Ach ano, bylo to včera.
Bolelo to, víc než by mělo.
Sotva bych něco takového chtěla.
Opravdu jsem nevěděla, že by se něco takového smělo.
Litovala jsem a brečet se mi chtělo.
Urputně jsem běžela k nám.
Takový velký šrám.
No, teď už ho na duši mám.
Inu, moc o to dbám.

Nic jsem netušila, nic nevěděla.
U zkoušky mi řekli, že jsem nic neuměla.
Lhostejně se na mě koukali, sotva jsem do učebny vplula.
A řekli mi, že jsem absolutní nula.

Co je pravda?

9. ledna 2018 v 15:32 Rýmovačky
Ublížíš tady a teď?
Prosím, chci znát odpověď.
Žaludek na vodě,
oči mne pálí,
mám strach neustálý.

Proč mi nemůžeš odpovědět?
Hrozně moc bych to chtěla vědět.
Mám hlavu skloněnou,
celá mne třeští,
hlas uvnitř pořád jen vřeští.

"Je upřímný a říká mi pravdu?"
Já doufám, že ano opravdu.
Uvnitř se bojím,
uvnitř se třepu,
že se z toho neoklepu.

Co je pravda a co není?
Celý život mi to mění.
Že by to byla jen hra,
děsí mě to pomyšlení,
doufám, že to takhle není.

Kocovinka

7. ledna 2018 v 13:59 Rýmovačky
Je mi hrozně,
vše mě bolí.
Strašný dozněv,
kocovina mě kolí.

Hlava třeští,
žaludek se zvedá.
Jakoby byl v kleští,
tohle se fakt nedá.

V hlavě díra,
vzpomínky žádné.
Alkoholu byla moc velká míra,
mé tělo je bezvládné.

Už nikdy nebudu,
už nikdy nemám zájem.
Nepodlehnu popudu,
prostě nezájem.

Slibuješ?

5. ledna 2018 v 6:37 Rýmovačky
Slib, že mě budeš milovat a ctít.
Slib, že mě budeš vždycky chtít.
Slib, že mi nikdy nebudeš lhát.
Slib, že se nemusím bát.

Já slibuje, že tě budu mít ráda.
Slibuju, i když pak už nebudu mláda.
Já slibuju, že pravdu ti budu říkat.
Slibuji, že od tebe nebudu utíkat.

Když všechno dodržíme, bude to spásný.
Všechno to bude tak hrozně moc krásný.
Už se nebudeme muset bát, že budou mezi námi boje.
Vždyť ty budeš můj a já přece tvoje.