Včerejší, dnešní a zítřejší balancování

6. prosince 2017 v 20:21 |  Zajímavé kecy
Lidi mi říkají, že jsem váhavá ale mě pokaždé přišlo, že se do všeho vrhám po hlavě a na nic jiného nemyslím. Nepotřebuju se rozmýšlet jestli něco udělám tak nebo onak, protože to udělám prvním způsobem co mě napadne.

Občas si říkám, že to lidi říkají, protože když se mnou někam jdou musí hodinu čekat než si vyberu co si dám k jídlu. Protože jinak prostě vyberu a jdu. Tohle se mi líbí, tak to beru. Proč bych si měla nad něčím lámat hlavu.

Je ale pravdou, že ve svém životě potřebuji rovnováhu. Potřebuju směr a jistoty. Když se mi něco pokazí jakoby se mi pokazilo úplně všechno. Ale nemá to tak každý? Neříkejte mi, že když se Vám třeba nedaří v práci, že máte úspěchy třeba co se týče vztahů. Nebo naopak. Když máte problém ve vztahu/rodině, tak dokážete jen tak to do sebe oddělit. Že dokážete vyjít třeba z domu a najednou nic. Že Vás to netrápí. Nebo že dokážete problémy co máte v práci nechat v práci a doma dělat jak jste šťastný a spokojený. Ano, slyšela jsem o pár takových. Ale já mezi ně nepatřím.

Bohužel já patřím mezi lidi, kteří potřebují mít všechno vyvážený. Nepotřebuji v nějaké oblasti zářit. Vlastně nepotřebuji v žádné oblasti zářit. Zároveň ale nechci aby něco bylo v háji.

Vidím to na sobě. Vidím jak občas sama se sebou hraju hru. Ta spočívá v tom, která část mého života se zhroutí jako první. Aby za ní vlastně mohl jít zbytek. Abych všechno musela zase od znova. Zase začít. Takový malý restart možná.

Musím říct, že tyto restarty bývají občas dost únavné. Jeden den je všechno v háji a já jsem zralá na antidepresiva. Další den už je všechno zase v pohodě. Není to tak dávno co jsem se jen trápila a viděla jsem jak to se mnou jde s kopce. Ale nešlo vystoupit a nebylo kam uhnout. Prostě jsem jela. Všechno okolo mě jelo se mnou. A já čekala kdo mě zachytí a zase vyhoupně pěkně nahoru ke sluníčku. Kupodivu byla to ta osoba, která mě nejvíc trápila. Udělala s tím vším co mě trápilo a tak strašně užíralo navždy konec.

Rozešla se se mnou.

Já už neměla důvod se trápit. Já už neměla důvod si cokoliv namlouvat.

Já byla po dlouhé době konečně v rovnováze.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. prosince 2017 v 20:50 | Reagovat

Netrap se a raduj se z toho co ti život přináší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama